Na internetu uveřejněno : 18.9.2005 TUNGUZSKÝ METEORIT Za posledních 100 let, jste se mohli prostřednictvím, jak tisku, tak rozhlasu a televize dozvědět množství informací o Tunguzském meteoritu. Záměrem tohoto materiálu, který vám předkládáme je přinést Vám informaci novou, kterou obdrželi již v roce 1975 ve Švýcarsku ve F.I.G.U. prostřednictvím „Bilyho" Meiera, který tuto informaci mimo jiných dalších důležitých informací obdržel od Plejaranů. Je na vás, aby jste zvážili a posoudili, zda Plejarané nám pozemšťanům říkají pravdu, nebo ne. Pro Náš klub jsou závěrečné věty na konci tohoto materiálu, které jsou postupně do dnešního dne potvrzovány získanými poznatky pozemských vědců, důkazem, že nám Plejárané říkají pravdu. 30.června 1908 v oblasti sibiřské tajgy, onoho tichého, jasného jitra užaslí obyvatelé střední Sibiře hleděli s hrůzou k obloze, kde se najednou objevilo ohnivé těleso jako slunce. S duněním a rachotem prolétlo bezmračnou oblohou a zmizelo za obzorem. Tři nebo čtyři hromové rány bylo slyšet na vzdálenost tisíce kilometrů. Vyděšení EVENKOVÉ od povodí řeky ČAMBY, přítoku Podkamenné Tunguzky, hledali soby a zjistili, že na obrovské ploše prostě tajga zmizela. CO SE TO V TAJZE NA ZAČÁTKU MINULÉHO STOLETÍ STALO? V září 1921 mineralog, pracovník Akademie Věd v Petrohradu tehdejšího SSSR, Leonid Alexejevič KULIK vedl první expedici do oblasti Tunguzské tajgy, kde asi 80 Km od nevelké osady VANARA, kolem hory FARRINGTON, nachází na velkém území (asi 700 Km2) téměř úplně vyvrácený les. Před svou expedicí již tenkrát musel Kulik čelit velké části vědců "skeptiků", kteří tvrdili, že k žádnému pádu tělesa na povrch Země nedošlo, že to bylo pouze zemětřesení, doprovázené seizmickými otřesy půdy. Nález - obrovského území vyvráceného lesa a uprostřed tohoto území nalezené epicentrum s vějířovitě ohořelými, padlými stromy směrem ke středu toho území, položilo skeptiky „na lopatky". V další uspořádané expedici Kulikem, on nachází v epicentrum světoznámé magnetitové, silikátové kosmické "kuličky". Tím se rozpoutá o věc zájem vědců celého světa. Expedice, také dalších států na odhalení tajemství „Tunguzského meteoritu" postupně odhalují, že průlet objektu měl měnící se dráhu a že objekt - meteorit - nedopadl na zem. Že muselo dojít k výbuchu několik Km nad povrchem Země. Zajímavé je, že do začátku 60 let minulého století nikoho nenapadlo vyslechnout lidi v oblasti tunguzské katastrofy, kdy to poprvé udělal učitel matematiky a fyziky Koněnkin z vanarské školy, který byl rodák z vesnice Preobraženka na řece Dolní Tunguzska. Vyslechl v obci a v jejím okolí mnoho svědků, kteří let tunguzského tělesa v roce 1908 viděli. Podle vyjádření 50ti lidí ve věku 70 let a více získal materiál a když ho zpracoval, došel k závěru, že těleso letělo směrem na západ - v sektoru ohraničeném azimuty 285 až 305 stupňů. V r. 1965 sjel jeden z oddílů KED (kolektivní expedice dobrovolníků) na loďce Dolní Tunguzsku od horního toku po střední tok. A po dotázání asi přes 100 svědků, došli I.T. Zotkin a V.I. Cvetkov ke stejnému závěru jako Koněnkin. Vyjádřili: „Meteorit letěl z východo-jihovýchodu na západo-severozápad pod úhlem 295 stupňů. V roce 1969 vědci A.N. ILJIN a V.A. VOROBJEV, na základě vědecky získané mapky oblasti dopadu, udělali závěr: Těleso se pohybovalo při výbuchu, při rychlosti 40 Km za sekundu, ještě 20 Km. Vypočítali dobu trvání výbuchu na půl sekundy. Oblast ožehu na povrchu Země má tvar elipsy a zaujímá plochu asi 250 Km2. Tento závěr se shodoval s výpověďmi svědků velké dotazníkové akce na řekách Dolní Tunguzka, Ankara, Léna a jejich přítocích v r. 1962 - 1970, kterou podnikli V.G. Koněnkin, I.T. Zotkin, V.I. Cvetkov a L.E.Epiktetová. Z výslechu mnoha svědků, ve statisticky zpracovaném závěru, bylo zjištěno: Meteorit letěl z jihovýchodu na západo-severo-západ pod úhlem 295 stupňů. I.T. Zotkin se svým spolupracovníkem M.V.Cikulinem také provedli výpočet, že výbuch nad tunguzskou tajgou 30.6. 1908 byl více než 2.000 x větší než nad HIROŠIMOU! Případné zbytky tělesa je tedy třeba hledat v okruhu 500 Km od epicentra a nikoli v epicentru. Vznikaly různé hypotézy tak jak přibývalo různých expedic. Nejdříve někteří vědci vyslovili předpoklad, že radiální lesní polom způsobily čistě pozemské příčiny: Výbuch bahenního plynu silná smršť vzdušný vír za lesního požáru. Některé ostatní hypotézy tvrdí: Že katastrofu způsobil „vesmírný host". Způsobil mocné vzduchové vlny, silné, světelné, zvukové a seizmické a jiné efekty - a následkem toho vznikl na velkém území radiální lesní polom. Anglický vědec WHIPPLE přišel v r. 1935 s myšlenkou, že Tunguzský meteorit byl jádrem nevelké komety. Tuto myšlenku dále rozvinul vědec V.G.FESENKOV. Tuto „kometovou" hypotézu zpočátku přijal N.V. Vasiljev a známý vědec G.F. Plechanov. Jejich závěr tenkrát byl, že tunguzskou katastrofou byla srážka Země s oblakem kosmického prachu. Hypotézu jaderného výbuchu umělého kosmického tělesa vytvořil geofyzik A.V.Zolotov, který oblast tunguzské katastrofy také několikrát navštívil. Zvláštní stanovisko zaujal astronom F.J. Zigel. Jeho přesvědčení bylo, že to byl jaderný výbuch, ale zpočátku se domníval, že tento výbuch způsobilo neznáme kosmické těleso přirozeného původu. Toto hledisko však opustil a došel k přesvědčení, že tunguzské těleso bylo umělé a řízené a provedlo složitý manévr. Letělo zprvu z jihu na sever a pak nad zónou destrukce letělo ve směru východo-západ. Další hypotézy byly: Kus antihmoty se střetl se Zemí. Velký laserový paprsek dopadl na Zemi, který byl vyslán ze souhvězdí Labutě. Atp. Myšlenku jaderného výbuchu podpořil spisovatel Kazancev, který tenkrát v útopické povídce napsal, že nad Tajgou vybuchl atomový koráb z Marsu. Verzi záhuby kosmické lodi - „Hvězdoletu" - také vyslovil Ljapunov. Není možné nevzpomenout, že slavný astronom Šklovskij v jedné ze svých prací vyslovil domněnku, že měsíčky Marsu Phobos a Deimos jsou dutá tělesa umělého původu. Domníval se, že jsou to jakási muzea, vypuštěná do vesmíru před mnoha tisíci lety, a že dokumentují úspěchy marťanské civilizace. Později změnil svůj postoj a přiklonil se k pádu meteoritu. Z těchto hypotéz později zvítězily dvě hypotézy - „kometová a jaderná". K hypotéze „jaderné", ve změněném přístupu, se připojil také Plechanov a stal se vedoucím skupiny s úkolem prověřit jadernou verzi. Druhou skupinu vedl geofyzik A.V. Zolotov a ten vedl výzkumy v duchu „jaderné" hypotézy, kterou hájí stále. Plechanov potvrdil, že meteorit vybuchl nad Zemí ve výši několika kilometrů. K jaderné verzi jeho zájem však ochabl, protože žádné velké kusy meteoritu se nezachovaly a žádné také nenalezl. Závěry z dotazování očitých svědků tunguzské události v r. 1908 a poznatky - že oblast ožehu má tvar elipsy, že při výbuchu se těleso pohybovalo ještě půl sekundy a uletělo 20 km - se dodnes neberou v úvahu a tvrdí se, že to byl meteorit. ******************** Nejnovější závěr, který koluje v některých vědeckých kruzích je, že to byl meteorit, ale byl ve výšce nad zemí sestřelen a došlo u něho k obrovskému jadernému výbuchu. (časopis Nexus Magazine č. 4 v r. 2003) Nejzajímavější je také zpráva 16.9. 2004 v deníku Právo: "V Rusku prý našli mimozemskou loď". (citace podstatné části z této zprávy) „Tři z těchto paprsčitých struktur ležely na území Evencké autonomní oblasti a měly západo-východní orientaci - stejnou jako zaznamenali svědci pádu tzv. tunguzského meteoritu. Podivné bylo pouze to, že žádný neležel u osady VANARA v oblasti zvané Jižní močál, která je označována jako epicentrum výbuchu. Členové organizace vedené Jurijem Labvinem se však nespokojili jen s hlínou a stromy, ale při letošní kampani s sebou vzali také citlivé detektory kovů. Už v srpnu pak svět obletělo šokující sdělení: Expedice našla úlomky pocházející z mimozemské, kosmické lodi! Máme důkazy, že to nebyl meteorit, ale UFO. Reakce odborníků byla však více než skeptická. Benny Peiser z Liverpolské univerzity to komentoval: „Obávám se, že je to hloupý vtip. Nejdříve přišly zprávy, že ruská expedice jede hledat zbytky kosmické lodě a už za týden je tu bingo! Oni to našli opravdu podezřele rychle." ******************************* Co na to Plejárané? Již v r. 1953 mimozemšťanka ASKET z lidu ve vesmíru DAL, který spolupracuje s Plejárany, informovala „Billyho" Meiera jako 16ti letého jinocha o události, která se udála v r. 1908, takto: Kvůli nebezpečí nákazy obrovsky rozvinutého velkého množství pozemského náboženství, které není možno nalézt v celém vesmíru a existuje jen na Zemi, kde v lidské společnosti rozdmychává konflikty a rozkoly mezi lidmi. Tyto lidské vztahy jsou také jedny z hlavních příčin, které ohrožují zničení celé planety, včetně celé naší sluneční soustavy nazvané SOL-systém. Proto bylo v kosmu vydáno ustanovení, že kdyby nechtěně zabloudila a přistála nějaká mimozemská loď na Zemi a neměla by možnost úniku ze Země, celá posádka by se musela společně s lodí eliminovat. Toto se také v r.1908 stalo. Když se jedna loď ještě nacházela v pozemském prostoru a nemohla se již osvobodit ze Země, kde zůstala trčet několik měsíců s těžkými technickými škodami na Vaší planetě v zemi, kterou nazýváte Rusko. Ta loď se mohla vznést již jen několik stovek metrů a pak opět klesla. Jiným rasám z vesmíru zastavujícím se nad Zemí bylo zakázáno pomáhat havarované lodi, protože mezi posádkou také vypukla pozemská nákaza, která byla pro tuto formu života nebezpečná. S vědomím, že je nečeká pomoc, zkonstruovali obrovskou bombu ze „základních kamenů života", který nazýváte Atom - donutili tu loď tak daleko do oblohy, jak bylo možné a pak ji jednoduše nechali spadnout. Jako ohromná kometa se řítila k Zemi a dřív než mohla na Zemi narazit, v několika stovkách metrů výšky byla zapálena atomová bomba. Obrovská exploze roztrhla loď a posádku, vše se proměnilo v prach a zničilo krajinu. Ze všeho zbyl obrovský kráter, který mylně byl Vašimi vědci označen jako kráter po meteoritu. Při tomto gigantickém ničení zahynulo více než 4.300 forem života mimozemského původu. sr