Máme nové stránky
Tento článek má novou adresu :
http://www.ufo.cz/klubmici/kzamysleni/nicitel.htm
|
| Máme nové stránkyTento článek má novou adresu : http://www.ufo.cz/klubmici/kzamysleni/nicitel.htm |
|
|
|||
|
|
Jednu z podstatných kapitol v historii naší Sluneční soustavy, ale i naší planety samotné, zaujímá planeta - nyní již kometa - zvaná Ničitel. Není známější planety-komety, která by se tak obrovskou měrou zapsala nejen do historie naší Sluneční soustavy, ale zároveň i do historie planety Země a celého lidstva.
Musím říci, že všechny tyto naše informace o planetě-kometě NIČITEL pocházejí od Plejárenské mimozemské civilizace jako výtah z kontaktů kontaktéra Eduarda Alberta Meiera, zv. "Billy".
Nemohu potvrdit, že všechny předložené informace jsou ve všech směrech stoprocentně pravdivé, ale podle mého názoru se velmi přibližují historické pravdě. Budu Vám vyprávět velmi zajímavou historii o vzniku a působení Ničitele, planety-komety, o které nemá současná pozemská věda mnoho poznatků.
Tak jako obvykle musím na počátku říci, že není mým cílem Vám vnucovat za každou cenu můj názor, to bych si nikdy nedovolil a bylo by to i v rozporu s přírodními vesmírnými zákony, ale přimět Vás k hlubšímu zamyšlení o některých souvislostech z historie a současnosti naší planety, ale i blízkého a vzdáleného vesmíru. Je pouze na Vás jestli tyto poznatky přijmete za pravdu nebo ne. Ztotožňuji se s motem znějící „přijímejte tyto informace bez předsudků". Pravda bývá tvrdá a ne každý člověk dosáhl ve svém evolučním vývoji takový stupeň, aby se s ní mohl ztotožnit.
Podle mého názoru se jedná o unikátní informace, běžně nikde nezveřejněné, ale známé přísloví říká „důvěřuj, ale prověřuj". Trochu problémem bude kde, neboť pravdivá literatura z této tématiky se velmi těžce hledá. Vyhrazuji si právo, že v případě zjištění dalších podstatných informací k tomuto tématu provedu doplnění nebo upravení tohoto textu.
2-2 První zkázyplné působení Ničitele u šesté planety v sousední sluneční soustavě onoho zanikajícího slunce.
2-3 Další cesta Ničitele touto sousední sluneční soustavou onoho zanikajícího slunce
2-4 Srážka Ničitele se čtvrtou planetou sousedního slunečního systému onoho zanikajícího Slunce s tak zvaným trpaslíkem.
4-1 Jak se z planety Ničitele stala kometa ?
5-1 Další vývoj lidstva na poničené šesté planetě v sousední sluneční soustavě
zanikajícího slunce?
6-1 Jak se dostala planeta Venuše do naší Sluneční soustavy ?
8-2 Jaké informace byly uveřejněny v roce 2000 v našem tisku k této Santorinské katastrofě ?
8-3 Jaké dostupné informace jsou o ostrově Santorini z pohledu našich pozemských historiků ?
9-1 Pár informací o zničení jedné planety Ničitelem v naší Sluneční soustavě
10-1 Katastrofa velkého rozsahu - takzvaná biblická potopa světa
před 10.101 r. (k r. 2000)
11-1 Jaká jsou fyzikální data Ničitele a oběžná dráha jeho oběhu ?
11-2 Kdy naposled prolétal Ničitel naší Sluneční soustavou ?
12-1 Jakým způsobem se staví současní vědci k informacím o Ničiteli ?
13-1 Dvě zajímavé informace ohledně Ničitele získané v roce 1997
14-1 Odkud pochází získané poznatky o kometě Ničitel ?
1-1 Vznik Ničitele
Vznik Ničitele můžeme určitým způsobem označit jako velmi důležitý úsek v historii lidstva. Není planety-komety, která by se takovým způsobem zapsala do historie lidstva, jako právě planeta-kometa pojmenovaná podle Plejárenské mimozemské civilizace s názvem Ničitel. Již název Ničitel nám dává na vědomí, že se jedná o ne zrovna lichotivé pojmenování planety-komety, neboť svůj název si planeta-kometa vysloužila na základě svých průletů některých planetárních soustav, ale i naší Sluneční soustavy, ve které napáchala v minulosti mnoho zla.
Historie vzniku Ničitele začíná zhruba před 22 milióny let, kdy se v hlubokém vesmíru blízko naší galaxie (Mléčné dráhy) v jednom slunečním sytému, silně otřáslo jeho slunce, v důsledku neznámých explozí. Samo do sebe se slunce zhroutilo a vytvořilo tak černou díru.
Při zhroucení tohoto slunce a sním celé jeho planetární soustavy, byla obrovskými erupcemi jedna velká planeta vymrštěna obrovskou silou do dálek vesmíru. Byla to temná planeta, prosta jakéhokoliv života, velmi nebezpečná ve své nevypočitatelné dráze, do které byla vržena díky mocné erupci svého původního slunce.
Když původní slunce zanikalo, došlo i k zničení obíhajících planet tohoto planetárního systému. Vlivem obrovských explozí původního slunce, které zasypávaly blízké i daleké okolí celého planetárního systému, byla tato planeta vyvržena - vystřelena jako nebezpečná střela do hlubin vesmíru směrem k naší galaxii - Mléčné dráhy. Později dostala tato vystřelená planeta název od Plejáranské mimozemské civilizace Ničitel.
Samo původní slunce se potom zhroutilo do sebe a roztrhlo díru v kosmu. Jeho materie se obrovskou silou stlačila a komprimovala v malou hmotu. Mělo - li slunce ve svém normálním pulsujícím stavu průměr 11 miliónů kilometrů (v porovnání má naše slunce rovníkový průměr 1 391 tis. km pozn. autora), tak se nyní scvrklo na hustotu jen necelých 4,2 km. Materie se tím stlačila takovým způsobem, že jen jediný 1 cm3 vážil několik tisíc tun.
Pro názornost, při zanikání velmi hmotné hvězdy (slunce), kdy došlo k obrovské změně jeho průměru a následně zhuštění jeho hmoty, nazýváme toto přeměněné slunce jako neutronovou hvězdu nebo - li černou díru ve vesmíru. Tuto hvězdu nelze prakticky pozorovat, protože má malý rozměr a prakticky nesvítí v žádném spektrálním oboru. Tato neutronová hvězda - černá díra má obrovskou gravitaci a z tohoto důvodu je velmi nebezpečná pro kosmické lodě, neboť v okruhu mnoha miliónů kilometrů vtahuje bez varování do sebe, všechna okolní hmotná tělesa včetně světla.
Při tomto hvězdném kolapsu se totálně nezměnilo jenom toto slunce, nýbrž zcela zanikla i celá sluneční soustava. Planety byly rozmetáním zničeny a strženy do zanikajícího slunce. Od této doby se toto přeměněné slunce vznáší v kosmu jako tmavá rozevřená dutina, která do sebe strhává v okolí miliónů kilometrů všechno, co je schopno zachytit a co se ocitne v jeho dráze.
2-1 Vlet Ničitele do sousední sluneční soustavy u onoho zanikajícího slunce
Při své nevypočitatelné dráze vesmírem, po určitém čase, se dostal Ničitel do blízkosti jednoho sousedního slunečního systému zanikajícího slunce, jehož slunce si ho svou gravitací přitáhlo. V této době byl Ničitel jako nebezpečná, putující, tmavá, mocná a nepřístupná planeta, bez jakéhokoliv života, jako vyhnanec v cizím systému, přinášející smrt. V silovém poli tohoto obrovského slunce obíhal mnoho tisíc let jeho planety i jeho samotného nasvědčujíc tomu, že by jednou mohl způsobit katastrofu. Avšak ještě vzdálen vlastním planetám tohoto systému, táhnul vesmírem bez jakékoliv známky života jako temná planeta. Mocný a nepřístupný se nesl skrz mrazivé zimy vesmíru - jako vyvrženec, jako putující planeta, jako cizinec v nějakém cizím systému - temně, nebezpečně a smrt přinášejíc. Ve vlivu daleko vytaženého silového ramene tamního slunce se blížil, v běhu tisíciletí, více a více vlastní oblasti systému planet, které již delší dobu obíhal se stále více stupňujícím tempem. Neznatelně, ale ustavičně se stávala dráha Ničitele užší a užší - a rok po roce rostl rozsah jeho nebezpečnosti. Během tisíciletí se náhle a neočekávaně rychle řítil tam, do nejužšího kruhu dráhy slunce a systému jeho planet. Jako lačná stvůra se Ničitel vynořil z temnoty vesmíru a zvěstoval smrt přinášející zkázu. Nejprve byl jen jako přelud z ničeho - pak již byl viděn jako zamlžené, rozmazané a rozplývající se těleso - jako matně osvětlený kulatý kotouč. Později již byl osvětlen a zrcadlil se odrazem paprsků slunce tohoto systému a blížil se hrozivou rychlostí k oběhové dráze vnějších planet. Byl, ale ještě vzdálen milióny jednotek od vlastního srdce harmonie planet, kterým bylo souzeno zakusit ničivou sílu Ničitele. Ve své gigantické velikosti byl Ničitel nositel zkázy, která se neúprosně řítila do blízkosti poklidné a života oplývající šesté planety.
2-2 První zkázyplné působení Ničitele u šesté planety v sousední sluneční soustavě
onoho zanikajícího slunce
Uplynul ještě čas, než se obr Ničitel s konečnou platností vytrhl ze své oběžné dráhy a byl posunut do nebezpečné blízkosti této harmonie. Pak patrný jako oválná koule, (Ničitel) odrážel sluneční světlo tamějšího slunce, zatímco za sebou vlekl jemný závoj svítících částic. Vzdálen ještě jen nějakých 100 000 jednotek od planet tohoto slunečního systému.
Bylo jenom již otázkou času, kdy Ničitel zasáhne tuto šestou planetu s největší hrozivou silou a rozseje smrt a zkázu. V noci třetího dne po proniknutí Ničitele do dráhy planet tohoto systému, mohlo být krátce po půlnoci vnikl Ničitel do eliptické dráhy šesté planety.
Vyvolal na šesté planetě pekelné bouře, které zničily velké oblasti, jež byly obdělávány tamějšími mírumilovnými lidmi. Za chvějícího se zemětřesení, při jejich svízelně vydobyté harmonii a tak jako tak již tvrdém životě, se náhle uviděli vydáni na pospas mocným a nelítostným silám universa. Bez pomoci, zatraceni, byli předáni ze života na smrt a upřeně hleděli ven na oblohu k obrovité putující planetě, která se blížila jako kosmická střela smrti.
Vyvolajíc mocné vesmírné bouře, vrhl příslušnou obydlenou planetu na dráze o nějaké jednotky z jejího směru a přivedl ji na nebezpečný kurz k jejímu slunci. Hrozné erupce a bouře rozervaly pokojný obraz této šesté planety v její velkoleposti - jakoby rozkvetlou hvězdu. Nechajíc zhroutit hory a vyvrhnout moře ze svých řečišť.
Lidé naplněni hrůzou a zděšením kvůli mocným přírodním silám, uprchli ven do dalekých rovin, které planetu nespočetně pokrývaly. Avšak rozpoutané přírodní síly byly silnější než vůle a myšlenky lidí na záchranu. Dvě třetiny onu planetu obývajícího lidstva bylo usmrceno a zničeno v rozpoutaném pekle přírody. Divoké vody vytrhly velké části pevniny, zatímco explodující vulkány pohřbily obrovské prostory pod žhavou lávou a snesly do sutě a popela. Zdvojnásobila se doba oběhu a den začal být dvojnásobně dlouhý - a tato planeta započala obíhat své slunce v protichůdném směru. Vynuceno skrze kosmické určení, museli ti, co přežili nalézt nový počátek - prosti jakékoli kultury, uvedeni do stavu prvotního počátku - pravěku.
2-3 Další cesta Ničitele touto sousední sluneční soustavou onoho zajikajícího slunce.
Ničitel se, ale řítil tímto planetárním systémem dále, rozšiřujíc peklo, smrt a zkázu. Protnul dráhu páté planety - světu, který se připravoval zplodit první život. V čase kdy se to událo, byla naštěstí tato planeta příliš vzdálená od směru dráhy Ničitele, než aby mohla být vážně ohrožena. Kromě mohutných bouří a menších zemětřesení na zemi a moři na této planetě, nebyly zaznamenány žádné události stojící za zmínku.
2-4 Srážka Ničitele se čtvrtou planetou sousedního slunečního systému onoho zanikajícího slunce s takzvaným trpaslíkem
Ničitel se řítil dál planetárním systémem tohoto slunce a směřoval ke čtvrté planetě. Čtvrtá planeta tohoto systému měla v boji světů nalézt svoji zkázu. Jako nejmenší ze všech planet tohoto systému obíhala po své dráze kolem slunce, ale podle výpočtů jako jediná z planet musela zkřížit letovou dráhu Ničitele. A přesně tak se to také stalo. Obě planety se k sobě navzájem přihnaly jako dva netvoři - jeden obr a druhý trpaslík. Dříve než se srazily, roztrhaly obrovské exploze mrtvou trpasličí planetu, na které nebyl žádný život. Úlomky trpaslíka byly vymrštěny do nekonečných dálek vesmíru, kde byly zachyceny jako létavice či meteority silami hvězd a dohasínajíce nalezly v jejich atmosférách svůj definitivní konec. Další části trpaslíka byly strženy ke slunci tohoto slunečního systému a atomizovány. Jiné části byly strženy k Ničiteli a staly se jeho samým.
3-1 Jak se zrodil náš Měsíc ?
Budu navazovat na 2-4, kdy byla při srážce s Ničitelem katapultována polovina trpaslíka na zdlouhavou pouť vesmírem směrem k naší galaxii - Mléčné dráze. Ničitel se na své dráze vesmírem několikrát dostal do oblastí sluncí a planet, byl otřesen meteory a zasažen létavicemi a změnil tím svou formu. Po několika málo stoletích nabyl hranatě zakulacené podoby. Byl však mrtvý, pustý, života neschopný.
Díky silám různých slunečních systémů, kterými prolétal, byl pomalu zbržděn ve své rychlosti a několikrát změnil svůj kurs, než jednoho dne byl přitahnut naším Slunečním systémem. Prošel všemi planetárními drahami vnějšího okruhu aniž zapříčinil jakékoliv škody. Ve vnitřním okruhu kolidoval s několika úlomky jedné zničené planety ( Malone = pozn. autora) a ty v něm vyryly jen hluboké krátery.
Jeho kurz byl podruhé nepatrně pozměněn, což mělo za následek, že byl paralelně hnaný na dráhu, v té době, druhé planety, která již zplodila první primitivní život (planeta Země = pozn. autora). V závěsu svých gravitačních sil za sebou táhl polovinu trpasličí planety.
Tato druhá planeta našeho Slunečního systému (ZEMĚ = pozn. autora) byla pokryta velkými moři a hlubokými prvotními pralesy, pravěká, smrtící a přeci ukrutně fantastická.
|
|
|||
|
|
Síly planet postačily trpaslíka na sebe připoutat a nechat ho kolem sebe kroužit jako nový satelit, v jedné neustále se měnící eliptické dráze. Od tohoto časového období uplynulo ještě jen 34 dní než planety, totiž Zemi, trpaslík dostihl a v její dráze byl připoután. Od té doby obíhá jako Měsíc kolem Země a je o 4,5 miliónu let starší než jeho mateřská hvězda.
Naši vědci zatím uvádějí, že Měsíc je starší než planeta Země. Plejárané však uvádějí, že Měsíc je starší než naše slunce. Asi mají lepší poznatky než zatím dosáhli naši vědci.
Pro srovnání je průměrná vzdálenost Měsíc - Země 384 400 km. Nejblíže od Země bývá Měsíc v perigeu 356 400 km a nejdále v apogeu 406 700 km rozdíl 22 300 km. Světlo letí na Zemi přibližně 1,3 s. Rovníkový průměr Měsíce je 3 473 km a Země 12 756 km.
Plejárenská mimozemská civilizace dala název naší Sluneční soustavě zkráceně jako SOL systém.
4-1 Jak se z planety Ničitele stala kometa ?
V dálkách slunečních systémů, ale zuřil Ničitel dále. Ničil vše na své dráze vesmírem. Při vniknutí do dalšího slunečního systému vrhl jednu planetu tohoto systému nepředstavitelnou pohybovou energií vstříc vlastnímu slunci. Tato planeta se již v milionové vzdálenosti před vlastním sluncem sama zničila, vlivem obrovských erupcí a jako nejmenší částečky spadla do tohoto slunce, kde se atomizovala. Sám Ničitel se dostal o několik jednotek ze svého starého kurzu a minouce v nebezpečné vzdálenosti ono slunce nabral kurs zpět do dálek vesmíru.
Při průletu okolo tohoto slunce v malé vzdálenosti, se Ničitel vlivem nepředstavitelných žárů planoucích z tohoto slunce na povrchu zkapalnil a díky šílené rychlosti se z jeho povrchu oddělovaly látky a částice, které za ním způsobily statisíce jednotek dlouhý jasně zářivý ohon. Tímto se stal Ničitel z planety, nebezpečnou smrtící kometou.
V důsledku jeho rychlého vzdalování od tohoto slunce a nulovým chladům vesmíru, povrch Ničitele opět v krátké době zamrzl. Jeho síla světla mu však zůstala zrovna tak jako jeho světelný ohon. Desetitisíce a desetitisíce menších částic a látek jej od té doby zakrývají, zaplavují a táhnou se za ním jako dlouhý ohon, když přichází do dosahu některého ze sluncí vesmíru - zářící a ukazující bytostem Universa svou dráhu komety. V důsledku korpuskulárnímu záření sluncí ho trvale následuje meteorický prach, částice, látky a substance - jeho síla světla se již nikdy více neztratí, dokud jednoho dne nenalezne své zničení. Bude putovat vesmírem ještě statisíce či další miliony let, dokud se nestane prachem vlivem třoucím částicím, nebo nebude zachycen některým sluncem a zničen.
A možná ho jednoho dne budou ničit také lidé, jako on sám zničil život nesčetněkrát. Od jeho vzniku uplynuly miliony let a ještě je stále jeho kurz nevypočitatelný. Vlivem rozmanitým vesmírným silám mění často zcela neočekávaně svůj běh a ohrožuje celé sluneční systémy.
5-1 Další vývoj lidstva na poničené šesté planetě v sousední sluneční soustavě
zanikajícího slunce?
Budu navazovat na události bodu 2-2. Tehdy ze dvou třetin zničené lidstvo nalezlo nový počátek, který byl tvrdý a na strádání bohat. Tehdejší lidstvo pobídnuté díky kosmickým silám vzniklé nouzi, si vybudovalo v méně než 9 staletích novou civilizaci a kulturu. Lid stačil zabránit dalším kosmickým katastrofám a ničení. S pomocí namáhavých výzkumů, práci a dobrovolnému nasazení až do posledního člověka, vytvořili plány pro jejich novou kulturu a pro dalekosáhlou techniku. Byla vystavěna bezpečná obytná místa před silou živlů a generace za generací sbírala své vědění a umění. Jejich duch, vědomí a jejich vědění se rapidně zušlechtily a následující generace brzy dosáhly techniky, která zbavena veškeré fantazie se vysmívala všem možnostem. A přišla doba, kdy potomci této málem zaniklé civilizace vzlétli do nekonečných dálek vesmíru s oválnými loděmi, talířového typu s paprskovými pohony. Konaly se expedice a přelétávalo se na jiné sluneční systémy a planety.
6-1 Jak se dostala planeta Venuše do naší Sluneční soustavy ?
Vlivem velké hmotnosti a neustále se měnící dráze, kterou se řítila kometa Ničitel vesmírným prostorem se udála příhoda, která je v kosmu velmi vzácná - totiž přenesení planety. Vlivem hrozné gravitační síle této obří komety v jednom velmi vzdáleném slunečním systému (sluneční systém Uranus) asi před 6 300 lety byla jedna právě život vyvíjející planeta, svou velikostí přibližně podobná naší planetě Zemi, (budeme ji nazývat Venuše pozn. autora) odtržena ze své dráhy.
|
|
|||
|
|
Přes více než 130 let se Venuše táhla za gigantem a jen velmi pomalu se odchylovala od své dráhy v závěsu za Ničitelem. V roce 1 478 př.n.l. se naposledy dostal Ničitel při průletu naší Sluneční soustavou nebezpečně blízko k naší planetě Zemi, kdy naposledy způsobil katastrofu většího rozsahu ( podrobněji v 8-1 ). V jeho průvodu se v této době nalézala pomaleji ho následující, stržená planeta Venuše. Venuše prolétla 600 000 km od Země a v této vzdálenosti byla zachycena přitažlivou silou našeho Slunce. Vlivem gigantické síly slunce se vnutila nová planeta do oběžné dráhy mezi planetu Zemi a Merkur. A od této doby je tato přenesená a přistěhovaná planeta známa jako Venuše.
7-1 Nepřesnosti z knihy „Ufo a přece létají" ohledně místa vzniku Ničitele a příletu
planety Měsíce a Venuše do naší Sluneční soustavy
Po přečtení 1-1, 3-1 a 6-1 v tomto textu můžeme zjistit, že v Knize „Ufo a přece létají" autora Guido Moosbruggera je překladem nesprávný popis historických událostí.
8-1 Poslední katastrofa, která postihla naší Sluneční soustavu při průletu Ničitele -
výbuch vulkánu Santorini
Zde bych se chtěl podrobněji pozastavit a též popsat podrobněji události, ke kterým dospěla současná pozemská věda ohledně historie ostrova a vulkánu Santorini. Zatím současná pozemská věda neodhalila příčinu výbuchu vulkánu Santorini. Snad později.
Budu navazovat na 6-1, kdy nejpravděpodobněji v roce 1 478 př.n.l. naposledy Ničitel při průletu naší Sluneční soustavou způsobil katastrofu na naší planetě Zemi většího rozsahu. Vlivem jeho obrovským gigantickým silám způsobil Ničitel v oběžných drahách některých planet značný nepořádek. Když prolétal kolem Země (zaznamenáno zkresleně v Bibli Mojžíšova doba / 7 biblických ran pozn. autora ), zakryl ji svým obrovským ocasem a velmi těžce ji rozrušil. Následkem byly mocné bouře a vulkanické výbuchy. Lidé a zvířata umírali ve velké míře, hory se posouvaly a hloubky moří se měnily.
Ve Středozemním moři - lávy vulkánu SANTORINI - v hloubce roztrhly stěny a do této průrvy proniklo velké množství vody. Tím byla vyvolána katastrofa obrovského rozsahu, neboť vulkán explodoval a zničil ostrov. Exploze zplodila gigantický, bouřlivý příval, který vyrostl do 2 000 m vysoko k obloze a hnal se přes moře jak pravěká nestvůra. Tato obrovská vlna (tsunami) srovnala se zemí mnoho lidských příbytků a usmrtila všechno živé, co jí stálo v cestě. Tím bylo hrůzné dílo dokonáno a voda se zbarvila krvavě rudě.
V Egyptě toto vzdutí moře zatopilo další oblasti a vyvolalo rozmanité epidemie, zatímco přílivová vlna odtáhla a pádila přes moře, aby na východním břehu moře, v dnešní Sýrii, zničila další území a všechny přístavy.
Po způsobené obrovské katastrofě na planetě Zemi, vylétl Ničitel z naší Sluneční soustavy a řítil se dál do hlubin vesmíru, aby se vrátil za 575,5 roku zase zpět . (vysvětleno dále viz 11 -1 a 11 -2)
8-2 Jaké informace byly uveřejněny v roce 2000 v našem tisku k této Santorinské
katastrofě ?
Budu citovat český denní tisk Právo z 19.5.2000.
|
|
|||
|
|
Potud citace Práva z 19.5.2000.
Uvedený článek není sice úplně podle mého názoru přesný se skutečností, ale velmi blízko se jí přibližuje. Můžeme konstatovat, že soudobá věda podpořila existenci jedné z mnoha katastrof, kterou způsobil Ničitel na planetě Zemi.
8-3 Jaké dostupné informace jsou o ostrově Santorini z pohledu našich pozemských
historiků ?
|
|
|||
|
|
|
|
|||
|
|
Dnes už Santorini opravdu není malým sopečným ostrovem kdesi v řeckém souostroví, ale je to ostrovní centrum známé po celém světě.
Pro názornost uvedu některá podrobnější data o tomto ostrově, neboť výbuch tohoto vulkánu se z vesmírného hlediska udál před pár okamžiky.
Dnešní Santorini má rozlohu 76 km2 a asi 7 000 obyvatel. Hlavním městem je Fira, která je i zároveň názvem stejnojmenné oblasti s asi 1 500 obyvateli. Jeho pobřeží je asi 70 km dlouhé. Sestává se z hlavního ostrova Thera, který má tvar podkovy, menšího Therasia, ležícího severozápadně od hlavního ostrova a ještě menšího ostrova Aspronisi (Bílý ostrov) na jihovýchodě u otevření podkovy směrem do Egejského moře. Na obrázku vpravo je velmi dobře vidět zelená barva ze sirných pramenů. Mapa ostrova vlevo znázorňuje jeho rozložení v dnešní době.
Kromě těchto tří ostrovů jsou ještě dva další ve vodou zatopené kaldeře vulkánu (kaldera je místo ve kterém je zatopený vulkán). Vystupují jako vulkanické kužely v jejím středu a jsou nazvány Palea kameni (Starý spálený ostrov) a Nea kameni (Nový spálený ostrov), kde dnes ústí poslední kráter vulkánu.
|
|
|||
|
|
|
|
|||
|
|
Délka Santorini od nejsevernějšího konce Mysu Mavropetra, k nejjižnějšímu Mysu Exomytis, dosahuje 18 km. Jeho šířka se pohybuje mezi 2 a 6 km. Největší pohoří ostrova Mesa Vouno leží na jihozápadě. Jeho nejvyšší vrchol, Profitis Ilias je vysoký 550 m. Na jihu leží Gavrilos, na severu Megalo Vouno, 350 m vysoký a Mikros Profitis Ilias, vysoký 340 m. Na ostrově jsou čtyři horké prameny s příměsí kovů.
Archeologie
Mohutné geologické procesy způsobily zmizení velkých pevninských ploch, které existovaly v místech dnešních egejských ostrovů. Velké množství ostrovů ve východní části Egejského moře, to je vše, co zbylo ze zemí, které zmizely pod hladinou moře.
|
|
|||
|
|
Jisté je, že ostrov je obydlen od doby neolitu, jak o tom svědčí archeologické nálezy. Řecký historik K. Paparigopulos píše: „Tito lidé byli moudrými staviteli a dokonalými keramiky, své domy stavěli z tesaných kvádrů, aby předešli ničivé následky zemětřesení. Také vkládali dřevěné spoje do zdí, používali hrnčířský kruh a vytvářeli vázy originálních tvarů s překrásnou dekorací. Tkali, rybařili s pomocí sítí a většina jejich nástrojů byla z opracovaného kamene či obsidiánu. A konečně, znali zlato, stříbro, měď, cín a bronz - a uměli těchto materiálů používat". Měli obchodní vztahy nejen se sousedními ostrovy, ale s většinou mocností východního Středomoří. Zemědělství, pěstování zvířat, rybolov, námořní doprava a obchod byly zdrojem bohatství prehistorických obyvatel Théry.
|
|
|||
|
|
Tato civilizace byla ukončena strašnou erupcí vulkánu. Je téměř jisté, že výbuchu muselo předcházet silné zemětřesení.
Dva předchozí obrázky nám znázorňují vykopávky z dob této zaniklé civilizace.
Co se stalo následkem erupce vulkánu ?
|
|
|||
|
|
Zkáza způsobená touto nejstrašnější ze všech známých vulkanických erupcí v celém světě, měla hrůzný rozsah. Střední část ostrova vylétla vzhůru a potopila se, takže vznikla rozsáhlá prohlubeň, která z části zůstala na povrchu a zčásti byla zaplněna mořem. Vědecký název pro tuto prohlubeň je kaldéra. Spolu s kaldérou jezera Oregon (USA pozn.autora) je kaldéra Santorini největší na světě. Současný geografický tvar ostrova je přímým výsledkem tohoto výbuchu. Biblická katastrofa Théry a zničení Minójské civilizace na Krétě bylo v přímé souvislosti s touto katastrofou.
Profesor Marinatos, který vyslovil jako první tuto spojitost, srovnal tento výbuch s výbuchem sopky Krakatoa v.r. 1 877 n.l. v úžině Suva v blízkosti Jávy a Sumatry v Indickém oceánu. V případě Krakatoa zmizely cca 2/3 ostrova, celých 33,52 km2 v hloubce 200-300 m. Na Santorini se ponořilo 83,52 km2˛ do hloubky 300 - 400 m. Náhlé vzedmutí tak velkých vodních mas (837,5 trilionu m3 vody u Krakatoa a 41 875 trilionů m3 vody v případě Santorini - Strongyoli (tzn. okrouhlý) způsobilo ohromné přílivové vlny. Výška těchto vln tzv. tsunami byla u Krakatoa 100 m. U Strongyoli byla původní výška tsunami 210 m (tsunami je vědecký název pro přílivovou vlnu způsobenou vulkanickou erupcí) a když dospěla ke Krétě, její výška stále ještě převyšovala 70 m. Pravděpodobně byl zvuk výbuchu slyšet až ve Skandinávií.
Jaká byla historie ostrova Santorini ?
Dějiny ostrova začínají podle archeologických výzkumů v průběhu 3 tisíciletí před n.l.. Ostrov byl obydlen Kary, lidem pocházejícím z pobřeží Malé Asie. Hlavním městem ostrova v průběhu historického vývoje byla Théra. Vytvoření námořní mocnosti Minójské Kréty ovlivnilo osudy obyvatel Théry.
Profesor Spyros Marinatos napsal o této hrozné erupci a jejich následcích: „Théra, sopečný ostrov, měla v minulosti okrouhlý tvar, typický pro takové ostrovy. Po dobu mnoha staletí vulkán nebyl činný. Na ostrově vznikla kvetoucí sídla, pravděpodobně zčásti jako Minójská kolonie, neboť jejich domy byly zdobeny freskami, měly výstavnou architekturu a byly vybaveny ve všech směrech pozoruhodně. A najednou vulkán vybuchl. Zpočátku vypustil spoustu sopečného prachu a popela, který pokryl ostrov 30 m příkrovem. Nakonec vulkán vybuchl a celá střední a západní část ostrova zmizela pod vodou, vytvořivší dnešní kaldéru, největší svého druhu. Jenom východní srpek, část původně okrouhlého ostrova, zůstal nad vlnami, ze západní ponořené části zůstaly jen dvě spíše mělčiny než ostrovy - Therasia a Aspronisi.
Geologové dokládají, že na Théře došlo ke stejným událostem jako u Krakatoa.
U vulkánu Krakatoa v okruhu nejméně 150 km se den změnil v noc. Hrozné zvuky exploze bořily domy, sopečný popel byl rozmetán do vzdálenosti stovek kilometrů od místa výbuchu. Největší zkázu však přinášely série vln vysokých až 15 m, které smrtící rychlostí narážely na sousední ostrovy Sumatru a Jávu.
Erupce Théry byla čtyřikrát silnější než Krakatoa. Vzdálenost Kréty od Théry je 60 mil (1 míle je 1 609,344 m pozn. autora). V intervalu, který byl kratší než hodina, vlny, vysoké jako hory, s ničivou silou zasáhly severní pobřeží Kréty".
Vulkanické erupce po r 1 478 př.n.l.
|
|
|||
|
|
Po zničení ostrova a vzniku kaldéry zůstal vulkán po dobu asi 1 500 let nečinný. Vulkán začal být činný pod mořskou hladinou, v centru kaldéry. Erupce, ale nedosahovaly intenzity prvotního výbuchu vulkánu, ani neměly zdaleka tak zhoubné důsledky. Vyvřelá láva vytvořila po ztuhnutí nové ostrovy na povrchu moře.
Na obrázku vlevo je vidět část kaldéry tohoto vulkánu. Tyto dva ostrůvky uprostřed se vynořily v důsledku menších erupcí. Ostrůvek vpravo, který je větší je Nea Kameni a ten vlevo menší je Palea Kameni.
K první erupci došlo v roce 197 př. n.l. Láva z této erupce vytvořila ostrov Palea Kameni. O erupci z roku 19 n.l. a 146 n.l. toho není mnoho známo. Erupce z roku 726 n.l. vytvořila ostrůvek, který posléze splynul s již existujícím Palea Kameni. Rozpory trvají zda ostrov Nea Kameni vznikl při erupci v r. 1570 nebo 1 573 n.l.. Další erupce následovala v roce 1 707 n.l. kdy vznikla nová mělčina. Erupce z 20.2.1866 byla velmi silná. Po dobu čtyř let se vulkán neuklidnil. Během této doby vznikly kopule Georgios a Afroeresa.
Později se spojily s Nea Kameni. K erupcím menšího rozsahu docházelo v průběhu ledna - března (23.1. - 17.3. 1 928). K další erupci došlo v srpnu 1 939. Tehdy zůstal vulkán činný dva roky. Během těchto dvou let se vytvořilo sedm nových kráterů. Poslední aktivita podmořského obra byla zaznamenána během ledna 1 950 a vytvořila jeden výron.
|
|
|||
|
|
Všechny výrony z let 1 925 - 1 950 se propojily do jednoho celku známého jako Neai kamene (Nové spálené ostrovy). V roce 1 956 otřáslo ostrovem Santorini silné zemětřesení, ale k očekávanému výbuchu sopky nedošlo. Zemětřesení zapříčinilo smrt 57 lidí a velké materiální škody. Horké výdechy a sirnaté výpary vycházejí z kráteru vulkánu trvale. Hloubka, ve které je zdroj magmatu, který živí sopku, se odhaduje na 1 000 m pod povrchem moře.
Obrázek výše velmi dobře odhaluje sopečné strmé břehy okolo kaldéry, které v těchto místech dosahují mnoha desítek metrů nad moře
| 1478 př.n.l. | kometa Ničitel probudila vulkán Santorini a zničila veškerý život v blízkém a širokém okolí |
| 197 př.n.l. | první erupce po obrovské katastrofě, která vytvořila ostrov Palea Kameni |
| 19 n.l. | o této erupci toho není moc známo |
| 146 n.l. | o této erupci toho není moc známo |
| 726 n.l. | erupce z roku 726 n.l. vytvořila ostrůvek, který posléze splynul s již existujícím Palea Kameni |
| 1570-3 n.l. | při těchto erupcích vznikl ostrov Nea Kameni |
| 1707 n.l. | při těchto erupcích vznikla nová mělčina |
| 1866-69 | během těchto erupcí vznikly kopule Georgios a Afroeresa |
| 23.1. - 17.3. 1928 | menší erupce |
| 1939 - 40 | během dvou let se vytvořilo sedm nových kráterů |
| 1950 | aktivita na mořském dně vytvořila jeden výron |
| 1925-50 | všechny výrony se propojily do jednoho celku známého jako Neai kamene |
| 1956 | otřáslo ostrovem Santorini silné zemětřesení, které zapříčinilo smrt 57 lidí a velké materiální škody |
9-1 Pár informací o zničení jedné planety Ničitelem v naší Sluneční soustavě
Od Plejárenské mimozemské civilizace pochází i tato zajímavá informace, že existovala planeta, obíhající naše Slunce v místech, kde má svou dráhu dnes Venuše. Byla to planeta nazvaná „Skill" (tak ji pojmenovali Plejárani). Měla 6 100 kilometrů v průměru (náš Měsíc má rovníkový průměr 3 473 km a Země 12 756 km pozn. autora), což je asi polovina velikosti Země. Skill kolidovala s kometou Ničitel a byla vržena ohromnou silou směrem k našemu Slunci, kde došlo k jejímu zničení (atomizování).
(Skill znamená v němčině „Öde", což je „pustina", „opuštěnost", „osamělost"). Bližší podrobnosti o čase, v které době se tato událost stala zatím nejsou známé.
Bylo to, ale pravděpodobně dříve než se dostala planeta Venuše do naší Sluneční soustavy.
10-1 Katastrofa velkého rozsahu - takzvaná biblická potopa světa
Podle dnešního křesťanského kalendáře se potopa světa udála před 10 101 lety (k roku 2000). Opět ji měl na svědomí Ničitel. Při průletu naší Sluneční soustavou se dostal Ničitel do nebezpečné blízkosti planety Země a doslova vyhodil Zemi z její oběžné dráhy a změnil čas jejího oběhu. Došlo k obrovské katastrofě jejíž důsledkem byla potopa světa. Ničitel tehdy málem Zemi zničil a pouze vědění a umění mimozemských předků, kteří se usídlili na Zemi a zplodili zde nás (soudobého člověka - homo sapiens pozn. autora), zabránilo špatnému konci. V tehdejší době činil jeden pozemský den víc jak 40 hodin a Slunce nevycházelo jako dnes na východě. Takové změny času, oběhu a směru oběhu postihly po potopě světa Zemi ještě dvakrát, avšak nepřinesly takové zničující katastrofy jako při zmiňované potopě světa.
11-1 Jaká jsou fyzikální data Ničitele a oběžná dráha jeho oběhu ?
Ničitel se vydal na svoji nebezpečnou pouť vesmírem asi před 22 miliony let. Přibližně 75 000 let prolétává naší Sluneční soustavou, pro kterou je stále velmi nebezpečnou hrozbou. Objem jeho hmoty odpovídá 1,72 krát hmotě planety Země, avšak přitom specifická váha je odlišná k průměrné váze hmoty Země. Vykazuje - li Země krychlový obsah cca 1 083,3 miliard krychlových metrů (m3), při průměrné hustotě 5,51 gramů na centimetr čtvereční (cm2), pak ve srovnání s tím je Ničitel gigant, který vykazuje krychlový obsah 1 694,2 miliard krychlových metrů (m3) při průměrné hustotě 7,18 gramů na centimetr čtvereční (cm2). Rotaci má Ničitel menší než Země, která vykazuje na rovníku okolo 465 metrů za vteřinu. Vlastní rotace Ničitele činí na téže dráze jen 314,7 metrů za vteřinu, tedy jen okolo 3/4 rychlosti rotace Země. Tato rychlost se však stále stupňuje. Díky snahám Plejárenské mimozemské civilizace, která tuto putující kometu z její dráhy odklonila a zavedla ji do oblastí daleko vzdálených od naší Sluneční soustavy, nemůže nyní tropit žádné škody.
Ničitel se má vrátit k naši Sluneční soustavě v roce 3 175. Pokud do této doby lidstvo samo sebe a planetu nezničí, nemusí mít strach, že do té doby Ničitelem je ohrožována.
K tomuto okamžiku by pozemské lidstvo mohlo být tak dalece technicky vyvinuto, že by proti Ničiteli mohlo použít jisté obrané prostředky.
Tato kometa Ničitel obíhala Zemi prakticky stále opětovně při době oběhu 575,5 roku (nejdříve však od cca 13 000 let a předtím činila doba jeho oběhu pravidelně 714 let.
11-2 Kdy naposled prolétal Ničitel naší Sluneční soustavou ?
Ničitel prolétal naposledy naší Sluneční soustavou v roce 1 680. Další jeho průlet naší Sluneční soustavou byl vypočítán na rok 2 255 a měl by mít pro naši planetu Zemi velmi ničivé následky.
Po zásazích do oběžné dráhy Ničitele Plejárenskou mimozemskou civilizací ve spolupráci se spřátelenými mimozemskými civilizacemi semá návrat Ničitele k naší Sluneční soustavě uskutečnit tedy až v roce 3 175.
K tomuto okamžiku pozemské lidstvo by mohlo být tak dalece technicky vyvinuto, že by proti Ničiteli mohlo použít jisté obranné prostředky.
12-1 Jakým způsobem se staví současní vědci k informacím o Ničiteli ?
Informace o Ničiteli, které se dostaly na veřejnost nebyly přijaty vědeckou veřejností jako důvěryhodné. Vědecká veřejnost oponovala, že se jedná pouze o tvrzení, které nejsou prokazatelné.
Nejspíše neměli ani zájem si zjišťovat informace o této kometě z minulosti. Není mi přesně známé jaké konkrétní informace o Ničiteli se dostali na veřejnost, ale už v těchto poznatcích, které čtete je informací dost, které by stály za hlubší zkoumání.
13-1 Ještě dvě zajímavé informace ohledně Ničitele získané v roce 1997
Obě pochází z FIGU (název a účel této organizace je podrobněji vysvětleno na této internet. stránce v článku Materiální vědecké důkazy o kontaktu s mimozemskou civilizací v bodu 2-9).
První z nich byla zajímavá informace při dotazu týkající se komet z roku 1 680 obdržel Bill Alford od Timo Niroma následující sdělení:
„V letech 1 680 až 1 684 existovala armáda komet : z toho 1 684 slabých a 1 683 jasnějších a v roce 1 682 Halley kometa (pojmenovaná podle jejího pozorovatele během předpovídaného návratu v roce 1 758). Ale kometa z roku 1 680 (znám pouze jednu - Ničitel) vzbudila mnoho rozruchu".
Část pozornosti vede zpět ke skutečnosti, že dva známí vědci, Halley a Newton, kteří si o této kometě dopisovali se horečně snažili vypočítat periodu jejího oběhu. Newtonův motiv byla samozřejmě jeho gravitační teorie. Halleyovým motivem bylo tuto vracející se kometu probádat. Nedospěli k žádnému výsledku při výpočtu její oběžné dráhy. Pouze William Ehiston, Newtonův následovník v Cambridge, něco vyjádřil : 575 let.
Předem to potvrdilo to, že totiž alespoň několik komet bylo periodických, což nakonec Halleyova kometa potvrdila. Kometa (Ničitel) mnoho přispěla k tomu, aby se při debatě, změnilo myšlení ohledně komet - a co je ještě důležitější - o proměnlivosti, případně o stabilitě našeho vesmíru všeobecně. Vesmír byl mnohem proměnlivější než se dříve myslelo.
Druhá zajímavá informace je od prof. Jamese W. Deardorffa (který je znám díky svým výzkumům stran Talmudu IMMANUEL), kterému byl zmíněný text rovněž zaslán, jsme obdrželi následující sdělení:
Deardorff:
Zdá se, že Halleyeho odhad 575 let pochází nejprve z jeho vlastních hrubých výpočtů, které se zakládaly na pozorováních, která svého času platila za velmi dobrá, a které ho přiměly podívat se na historické záznamy ve zmínkách o důležitých kometách a které onoho času by mohly mít periodu. Poté obdržel přesné číslo, v němž vyčetl roky mezi mnoha pozorováními.
Pro konfrontaci a ověření svých poznatků použil snadnou metodu porovnání popisů ohonů komet k oné kometě z let 1 680 - 81, což mu pomohlo k identifikaci (kometa se objevila v prosinci / lednu 1680/81). Musela mít dost nápadný ohon. Halley ji určil ke kometě, která byla viděna v roce 1 106 za doby krále Jindřicha I, k další z roku 531, jak je vysvětleno v jednom latinském dokumentu a k jedné další, která byla porovnána PLINIEM a jinými v roce 44 před naším letopočtem jako velmi pozoruhodná kometa, která se ukázala v onom roce, kdy byl zavražděn Julie Ceasar. Halley kometu nazval - Neobyčejnou - kometou.
Halley se k tomu zmiňuje, že kometa v roce 1 680 se téměř přiblížila ke Slunci vzdálená né víc jak třetinu poloměru nad jeho povrchem.
Konec informace prof. Jamese W. Deardorffa.
Shrnuji zjištění Halleye o průletu jím nazvané Neobyčejné kometě ( zv. Ničitel= pozn.autora ) kolem Země.
| 1680-81 | stanovení příletu komety podle vlastních výpočtů |
| 1106 | .za doby krále Jindřicha I |
| 531 | porovnána PLINIEM |
| 44 | .zavraždění Ceasara |
