| |||||||||
|
Tu-144LL létající laboratoř
NASA kromě jiných cílů pracuje i na vývoji nových letounů, pohybujících se nadzvukovou rychlostí. K tomu potřebuje testovat nové materiály a zařízení při provozu, neboť ne vše se dá v laboratoři nasimulovat. Po pádu Železné opony se naskytla výhodná příležitost používat pro tyto testovací účely ruský letoun Tupolev 144 specielně upravený pro NASA. Jeho kódové označení je Tu-144LL. Na projektu se podílí i společnosti McDonnell Douglas, Rockwell, Prat & Whitney a General Electric.
Údaje získané během letu s Tu-144LL jsou porovnány s údaji ze zkušebních tunelů a výsledkem jsou přesné údaje potřebné pro vývoj nových materiálů a přístrojů. Za letu je zaměřena zvláštní pozornost na aerodynamiku, akustiku, změny ve struktuře materiálů a počítače. Tu-144LL musel podstoupit mnoho změn, aby mohl sloužit jako zkušební letoun. Především bylo nutno vyměnit klasické motory Koliesov za turbomotory NK-321, které byly původně určeny pro bombardér Tu-160 Blackjack. Instalován byl i nový palubní počítač, který shromažďuje veškeré údaje o letu. Namontovány byly zvláštní senzory jako jsou mikrofony, tlakoměry apod.
Výsledek se dosti odlišuje od klasického modelu Tu-144. Byly provedeny i malé změny v konstrukci, kdy bylo zvětšeno rozpětí křídel a maximální rychlost. Rozpětí nyní činí 27 metrů a vzletová hmotnost je 200tun. Z toho činí 102 tuny právě palivo. Maximální rychlost je 2,35 Machu, dolet 4.000 kilometrů a maximální dostup necelých 19.000 metrů. Zdroj - NASA
(P.D.) |
|
|