Aurora – stále tajemný letoun

  Historie tohoto letounu se táhne zhruba od roku 1989, kdy byl poprvé zahlédnut nad Severním mořem inženýrem na ropné plošině. Pan Chris Gibson ho popsal jako trojúhelníkovitý černý letoun. 6. března 2000 překonal letoun SR-71 světový rekord v rychlosti letu mezi  Los Angeles a Washingtonem. Ten samý rok však Kongres rozhodl o ukončení programu SR-71 a odstavil tak tyto pekelně rychlé stroje do muzea. Důvodem bylo údajně ušetření 200-300 milionů dolarů ročně, které stál provoz SR-71.

  Zajímavé je však to, že USAF proti každému ukončení programu ze strany Kongresu velice vášnivě protestovalo a snažilo se o jeho zachování. Tentokrát však nezazněl jediný protest. Novináři se domnívali, že špionážní letouny zřejmě nahradí vojenské satelity, jejichž technické parametry se rychle zlepšovaly. Ale Satelit nemlže setrvat na jednom přesném místě příliš dlouho (stacionární takhle samozřejmě fungují, ale pro potřeby armády je to nevyhovující)  Armáda potřebuje operativně přesouvat své špionážní zařízení z místa na místo. Satelit spotřebovává příliš mnoho paliva a to mu nelze na oběžné dráze doplnit. Projekt Aurora však tento problém vyřešil a protože v roce 1990 již bylo testování v poslední fází USAF se docela hodilo ukončení programu SR-71

Schéma letounu

Hypersonické letouny jsou koncipovány s hlavním ohledem na aerodynamický tvar, neboť při vysokých rychlostech je odpor vzduchu obrovský. Jenže opravdu super rychlé letouny se potýkají s větším problémem. Tím je teplo. Letem o vysoké rychlosti vzniká velké tření a to se převádí na teplo. Náběžné strany letounu jsou neustále zahřívány a hrozí jejich poškození. Proto je nutné teplo někam odvádět. Samozřejmě není možné  při letu používat nějakou klimatizaci apod. Teplo je proto odváděno pomocí různých způsobů do palivové  nádrže, kde je předáváno palivu. Pilot proto musí svůj let podřizovat množství paliva nejen proto, aby měl na co letět, ale aby bylo také dostatek paliva na předávání tepla.

Model letounu Aurora

Letoun proto nemůže používat klasický letecký benzín jako ostatní letouny. Kupříkladu SR-71 také nepoužíval klasický benzín, ale specielně vyvinuté palivo známé pod označením  JP-7. Ani toto palivo však nedokáže absorbovat obrovské množství tepelné energie, která vzniká při tření. Tyto teploty mohou být až 1400 stupňů Celsia.  Proto se používá plynné palivo v tekutém skupenství. Ideální je metan a kyslík. Tekutý kyslík dokáže vyvinout až 3x větší energii a pojmout až 6x více tepelné energie než jiná látka. Nevýhodou je malá hustota – tudíž je ho potřeba vynést do vzduchu více najednou. Proto musí být letoun patřičně velký a musí mít dostatečně silné motory.

Kondenzační čáry za letounem Aurora

Protože je Aurora koncipována jako průzkumný rychlostní letoun, je její minimální vzletová rychlost proti jiným letounům obrovská. Testovací dráha v oblasti zvané Area 51 je však dostatečně dlouhá (skoro 10 kilometrů). Většina testů tohoto letounu zřejmě probíhala právě zde. Její povrch je s největší pravděpodobností koncipován stejným způsobem jako u  F-117A nebo B-2, tudíž je na radarech neviditelná. Na infra čidlech je sice její přítomnost znatelná, protože vypouští do svého okolí obrovské množství horkých plynů, ale protože se pohybuje obrovskou rychlostí, není prakticky možné ji sestřelit. F-117A byl pečlivě utajovaným letounem a o jeho existenci jsme se dozvěděli až deset let po jeho uvedení do provozu. Jak dlouho bude trvat odtajnění Aurory?

Petr Dědič