| |||||||||
|
Taxi na oběžnou dráhu Pomalu, ale jistě se nyní vědci začínají zabývat myšlenkou přepravního letounu, který by dokázal za nízký peníz vyvézt bezpečně turisty na oběžnou dráhu na krátkodobou návštěvu. Ačkoliv se to může na první pohled zdát nemožné, neměl by to být až tak velký problém. Podle propočtů již nyní existují technologické postupy, díky nimž by bylo možno na oběžnou dráhu dopravit při jednom letu až cca 6 pasažérů + 2 členy posádky. Na oběžnou dráhu by se dostávali na palubě malého raketoplánu, který by však nebyl vynášen pomocí nosné rakety, ale na trupu supersonického letounu, který by byl vybaven tryskovými motory pro dosažení rychlosti Mach 2. Poté by se na nosném letounu spustily přídavné raketové motory, které by ho urychlily na Mach 4. Při této rychlosti by se ve výšce cca 24 kilometrů nad povrchem Země oddělil Orbiter a pomocí svého vlastního raketového motoru by se dostal na oběžnou dráhu
Orbiter na nosném letounu Na oběžné dráze by mohl setrvat až několik hodin a poté by se vrátil zpět do atmosféry. Zde y se zbrzdil a následně přistál na Zemi stejně jako dnešní klasické raketoplány. Vývoj malého raketoplánu včetně nosného supersonického letounu by se mohl vyšplhat někam k částce 1 miliarda dolarů. Takováto suma se sice zdá na první pohled vysoká, ale pro vlády velkých a bohatých zemí nebo i pro pár jednotlivců to není nereálná možnost. Dalším krokem je vyvinutí vesmírného Autobusu, který by byl větší než Orbiter, vešlo by se do něj více pasažérů - až 50 a dokázal by případně na oběžnou dráhu dopravovat i střední satelity. Startoval by také na palubě nosného letounu, ten by musel být ovšem vybaven motory nové generace turbo-ramjet, které mají dostatečný výkon, aby nosné letadlo urychlily na rychlost Mach 4. Teprve při této rychlosti by se zapnuly přídavné raketové motory a urychlily letounu na Mach 6. Nyní se ve výšce nad 30 kilometrů nad povrchem odděluje vlastní Autobus a míří již sám na oběžnou dráhu. Pasažéři se mohou kochat pohledem na Zemi i stavem beztíže. Vnitřní uspořádání Autobusu je variabilní, takže lze sedadla podle potřeby vyndávat nebo opětovně přidávat - může tak vzniknout prostor pro malou cvičebnu při delším letu, nebo lůžkové oddělení. Finanční náklady nejsou příliš odlišné od menší varianty, ale hlavní problém spočívá zatím v technologii. Dnešní běžně používané materiály by nedokázaly dlouhodoběji snášet obrovské teploty, které vznikají při opětovném vstupu raketoplánu do atmosféry - čím větší letoun, tím zpravidla větší tření = větší teplota.
Autobus při startu Cena letenky v Autobusu by se mohla výsledně pohybovat kolem 5000 dolarů, což není zase tak přemrštěná cena a náklady na vývoj takovéhoto dopravního prostředku by se relativně brzo vrátily nazpátek. Cestovní kanceláře mohou proto pomalu začít přemýšlet, kdypak mají vydat nové katalogy s názvem - "Cestujte do vesmíru s námi" ???
Petr Dědič
|
|
|