Lockheed X-22A - letoun s antigravitačním pohonem

Lockheed se oficielně zabývá vývojem dopravního letounu, který by unesl velké množství pasažérů a měl by se také podobat obřímu létajícímu talíři. Je proto více než pravděpodobné, že při vývoji osobního letounu vychází z poznatků, které získal z letounů vyrobených pro vojenské účely. 

X-22A by měl být řízen dvoučlennou posádkou. Jeho přítomnost byla údajně zaregistrována již při operaci Pouštní bouře v Iráku, kdy tyto letouny likvidovaly nepřátelské pozice. Pozorovatelé ze země je popisují jako létající talíře, z nichž vyšlehávaly směrem k zemi intenzivní světelné paprsky (že by použití právě částicového paprskometu?) Bohužel se nepodařilo zaznamenat a zveřejnit žádné bližší videozáběry, neboť se tyto objekty v dané oblasti pohybovaly pouze v noci.

Neoficielní informace, které přicházejí z amerických vojenských kruhů tvrdí, že kdyby se veřejnost dozvěděla, jakou techniku využívá jejich armáda již nyní, myslela by si, že si z nich dělá někdo legraci. Nové technologie se totiž podobají spíše tomu, co známe z filmu Star Wars apod. Z vojenského hlediska je současná neznalost veřejnosti ideální, neboť může manévry svých letounů vydávat za údajné pozorování mimozemských lodí. Tyto historky stačí pouze přiživovat, protože lidská fantazie se o vše podstatné postará sama. A vždy se najde dost lidí, kteří za každým neobvyklým pozorováním nebo jevem vidí hned mimozemskou inteligenci.

Pentagon vydává na vývoj nových technologií obrovské množství finančních prostředků. Vzhledem k velkému množství výzkumných týmů a jejich odborných pracovníků není možné tyto neověřené zprávy podceňovat. Již se stává skoro pravidlem, že armáda využívá novou technologii skrytě cca 8-15 let. Jakmile začne používat novou generaci, postupně do starou odtajňuje a představuje veřejnosti jako novinky. To se týká kupříkladu letounů F-117A a B-2. Proč by měla veřejnosti představovat stroje, jejichž znalost může pomoci konkurentům ve svém vlastním vývoji? Zřejmě proto, že jsou tyto prostředky již zastaralé a jejich novější varianty je v mnohém překonávají. Tím se pro veřejnost staví do pozice, kdy se vlastně skoro se vším svěřuje širokým masám a vytváří si tak dobrý image ve společnosti. Skrytě však testuje nové zbraně, aby byla vždy o krok před svými konkurenty. Takto se chová asi každá armáda na světě, ovšem nutno podotknout, že v USA mají vojáci zřejmě nejlepší podmínky pro svůj vývoj.  Je zde dostatek erudovaných vědců a také míst, kde lze novou techniku testovat. Lety těchto strojů probíhají zřejmě na utajovaných základnách jako je Area 51 apod. Piloti se zde cvičí, aby v případě vojenského konfliktu mohli aktivně zasáhnout. 

I když se to může zdát podivné, válka je pro záhadology a fantasty  skvělou příležitostí, jak se dostat poměrně snadno k údajům o nových letounech i dalších zbraních. Při vojenském konfliktu se totiž prakticky každá armáda snaží za prvé vyhrát s co nejmenšími ztrátami v co nejkratším čase a za druhé má možnost si zde v bojových podmínkách vyzkoušet své nové technologie. Při Pouštní bouři se nám prakticky poprvé odhalily F-117A a letouny B-2 v praxi. Při válce v Jugoslávii byly poprvé oficielně použity grafitové a kazetové bomby. Také střelivo z ochuzeného uranu byla novinka, použitá v bojovém prostředí. Oboje se osvědčilo, ovšem ukázaly se i negativní stránky. Například postoj veřejnosti se ukázal jako negativní, neboť zejména ekologické organizace nesouhlasily s použitím střel s ochuzeným uranem. Podle výsledků měření se však zvýšenou radioaktivitu nepodařilo prokázat. Právě takovéto zkušenosti jsou pro vývoj neocenitelné, neboť při testech se takováto reakce nemůže projevit.

Na druhou stranu je každý válečný konflikt pro obyvatelstvo kritický a proto si můžeme jen přát, aby k válkám pokud možno nedocházelo. A také si můžeme přát, aby vývoj letounů šel co nejrychleji kupředu. Současné dopravní stroje jsou poměrně pomalé, hlučné a mají relativně malou kapacitu. Zvýšením přepravní kapacity letounů by se výrazně snížila cena letenek. A masovější využití antigravitačního pohonu by nám mohlo otevřít i cestu k jednodušším a rychlejším cestám vesmírem. Zpočátku v hranicích naší Sluneční soustavy a později .... kdo ví. Třeba se ještě naše generace dožije objevení života a nebo obyvatelných planet i mimo naši soustavu. Einsteinova teorie, že se žádný předmět nemůže pohybovat rychleji než světlo se stále častěji otřásá v základech a musíme si uvědomit, že nejbližší soustava je od nás vzdálena pouhé 4 světelné roky. To je dnes hrozne mnoho, ale za pár let????

 Zdroj - Abovetopsecret.com

Petr Dědič